Jak po mě šli mafiáni

Minulý rok pro mě připravil jednu velice zajímavou životní zkušenost. Moji kamarádi ji většinou již znají, jiní něco slyšeli, většina asi netuší. Rád bych se o tuto zkušenost, která mě stála mnoho nervů i peněz, podělil a umožnil ostatním si z ní něco vzít. Zároveň tento článek slouží jako skutečný obraz proběhlých událostí, které bývájí často zkresleně interpretovány.

V polovině roku 2008 jsem založil společnost SCARABEO Interactive, do které jsme společně s mým znamým Petrem zainvestovali. Firma nabízela tři hlavní produkty. Holografický projekční systém HoloImage, interaktivní výlohy HoloSensitive a holografické dotykové sklo HoloFrame.

Že šlo o dobrou investici jsme zjistili téměř okamžitě. Koncept holografické reklamy vzbudil zájem velkých značek, především pak z oblasti módy. Výsledkem toho byla historicky první holografická reklama, kterou jsme provedli pro outdoorovou společnost Hannah. Z dalších realizovaných projektů stojí za zmínku třeba instalace první interaktivní výlohy na Náměstí Republiky v Plzni. V rámci České republiky jsme byli jediná firma, která něco podobného nabízela. Slavili jsme veliké úspěchy.

Jak už to ale chodí, v době našeho největšího rozkvětu se média zaplnila děsivými zprávami o nastupující finanční krizi, nutnosti šetřit a o podobných tématech. Reakcí většiny firem bylo masivní seškrtání rozpočtů. To se dotklo i nás.

Ještě nějakou dobu jsme produkty nabízeli a s krizí bojovali, ale závěrem jsme se rozhodli činnost firmy ukončit a rozprodat investovaný majetek. Velkoryse jsem se rozhodl, že předám svůj podíl na zpeněženém majetku jmenovanému známému, který do firmy také vložil peníze. Snížil jsem tím jeho ztrátu, na které se jako tichý společník podílel.

Začali jsme tedy s prodejem. Na seznamu jsme měli kompletní vybavení pro holografickou projekci. Součástí balíku bylo i detailní knowhow. Komunikovali jsme se spoustou českých i zahraničních společností a vzbudili jsme u nich zájem. I přesto však jednání probíhala týdny. Investice se pohybovala v řádů statisíců a firmy si tento krok musely promyslet.

Toto si bohužel neuvědomoval můj tichý společník. I přesto, že měl po celou dobu spolupráce přístup k obchodním statistikám, bankovním výpisům a dalším interním informacím, místo participace a pomoci při prodeji zvolil cestu síly a svůj podíl ve firmě prodal vymáhací agentuře.

Tímto krokem se změnilo vše. Už nešlo o spravedlivé vyrovnání a klidné ukončení spolupráce. Jejich cílem bylo získat z firmy peníze a to nikoliv oficiální cestou. A především již nešlo o mého známého, ale o obchodníky s dluhy.

Začátek spolupráce s novým “obchodním partnerem” byl vskutku působivý. Pod záminkou poptávky po webových stránkách jsem byl vlákán milou mladou dámou do malé místnosti v továrenském komplexu na Borské ulici v Plzni. Po pár minutách čekání do místnosti vstoupili dvoumetroví pracovníci vymáhací společnosti a se slovy “Zakryjte to, ať to tady nepocákáme” začali zakrývat stoly a nábytek v místnosti igelitovými plachtami. Následovala série psychologického nátlaku, metodik hraničící s vydíráním a následně jsem byl postaven k jasnému ultimátu. Buď sním předávací protokol, nebo mě nepropustí. Snědl jsem ho.

Další týdny jsem byl pravidelně monitorován a psychickým nátlakem “motivován” k prodeji firemního majetku. Mezi tím jsme se setkali se známým, kterému jsem popisoval praktiky lidí, kterým svůj podíl prodal. Byl šokovaný. Iluze toho, že se jedná čistě o “profesionální a diskrétní” službu se rychle rozplynula. Ihned si uvědomil, že jeho krok nebyl tím nejlepším rozhodnutím.

Nakonec na podzim minulého roku přišlo řešení. Našel jsem kupce, který měl zájem nejenom o majetek, ale o celou společnost včetně kompletního knowhow, kontaktů i závazků. Této nabídky jsem využil a svůj obchodní podíl ve firmě prodal.

Tímto můj příběh končí. I kapitán někdy potřebuje vystřídat v řízení a já jsem rád, že mohu být nahrazen a trochu si odpočinout. Děkuji všem zúčastněným za unikátní životní zkušenosti. Přeji jim mnoho úspěchů. Daleko ode mě.